Mimo kamerových systémů nabízíme i zabezpečení vašeho objektu nebo prostoru elektronickou zabezpečovací signalizací (EZS). Jedná se o systémy, které slouží k detekci neoprávněného vstupu do chráněného prostoru. Tato zařízení jsou známa také pod názvy alarm nebo zabezpečovačka a podobně. K montáži zabezpečovacích zařízení využíváme výhradně komponenty české firmy JABLOTRON, které jsou velmi osvědčené a v mnoha parametrech nemají konkurenci. Zejména unikátní způsob ovládání a signalizace stavu zajištění / odjištění, který je velmi pohodlný a přehledný i pro nezkušeného uživatele a současně umožňuje ovládání detailně rozdělit na mnoho nezávislých částí objektu. To vše je doplněno webovou samoobsluhou pro možnost ovládání a kontroly stavu přes internet nebo speciální aplikací pro "chytré telefony". Pro vaši maximální spokojenost disponujeme certifikátem o kvalifikaci pro odbornou montáž fy JABLOTRON. Výrobce nabízí na všechny komponenty při odborné montáži záruku 5 let a při využití doplňkových služeb ostrahy až 7 let! Neváhejte se na nás obrátit s požadavkem na zabezpečení objektu proti nežádoucímu vstupu.

Pro detekci vstupu nežádoucí osoby je využíváno několik principů a obvykle se kombinují pro maximální účinnost. Základním prvkem detekce jsou senzory otevření dveří či oken. Ty se skládají ze dvou malých částí, které se umístí na rám okna či dveří proti sobě, jedna na pohyblivou a druhá na pevnou část. Magneticky potom senzor rozpozná oddálení jedné části od druhé při otevření a odešle informaci do poplachové ústředny.

Detekci otevření dveří či oken je v případě větších prosklených ploch vhodné doplnit senzory rozbití skla. Ty fungují na principu rozpoznání typického zvukového projevu tříštícího se skla. Jsou vybaveny citlivým mikrofonem a digitálním obvodem, který v okolním hluku tento zvuk filtruje a umisťují se obvykle přímo proti skleněným plochám, u kterých hrozí riziko rozbití a vniku nežádoucí osoby. Informaci o zaznamenání tříštícího skla předává senzor do poplachové ústředny.

Dalším důležitým prvkem zabezpečení proti nežádoucímu vstupu osob jsou tzv. pohybové senzory. Ty pracují na principu detekce změn v infračerveném záření, tzv. PIR detektory. Využívají toho, že každá osoba vydává teplo (IR záření), jehož náhlé změny při pohybu osoby PIR detektor zaregistruje a odesílá do poplachové ústředny. Každý PIR detektor vykazuje určitou šířku záběru a maximální dosah, v jehož rámci pohyb osoby rozezná. Detektory se umisťují do takových míst, kterými musí nežádoucí osoba při neoprávněném vniku projít nejdříve a nemůže se jim nijak vyhnout. Kromě pohybových senzorů na principu PIR existují ještě mikrovlnné detektory (MW), které pracují na principu vyzařování slabého mikrovlnného paprsku, který se odráží od předmětů (i osob) ve svém dosahu a detektor rozpoznává změny v intenzitě odrazu mikrovln, pokud se v jeho dosahu pohybuje osoba. Mikrovlnný detektor obvykle nebývá samostatný, ale zabudovaný ve společném krytu s PIR detektorem a pomáhá tak zvýšit citlivost detekce a současně potlačovat riziko falešného poplachu. PIR detektor může například zareagovat na závan vzduchu s odlišnou teplotou (např. zapomenuté pootevřené okno), na což naopak MW detektor reagovat nebude vůbec.

Posledním běžným prvkem k detekci neoprávněného vstupu bývají různé optické závory, které detekují přerušení světelného paprsku (obvykle neviditelný IR) mezi dvěma body. Skládají se buď ze dvou částí, z nichž jedna vysílá infračervený paprsek a druhá přijímá nebo z jedné části, která obsahuje vysílač i přijímač a reflexní plochy, od které se vyslaný paprsek odrazí zpět do detektoru. Přijímač registruje stálou intenzitu příchozího paprsku a reaguje na náhlý pokles intenzity při vstupu osoby mezi dva body, na kterých je nainstalován vysílač a přijímač. Informace o narušení je odeslána do poplachové ústředny.

Namontovaný poplachový systém lze s výhodou využít současně i k detekci požáru a rozšířit jej tak na požární signalizaci. K tomuto účelu existují kompatibilní požární detektory, které pracují na principu detekce kouře, teploty nebo kombinaci obou principů. Informace o detekci požáru odešle detektor do poplachové ústředny, která jej následně oznamuje jiným (nastavitelným) způsobem. Kromě detekce požáru lze k ústředně takto připojit i záplavové snímače, které reagují na hladinu vody a lze je tak s výhodou použít pro hlídání například poruchy rozvodů vody nebo vně objektu včasné varování před rozlévající se přírodní vodní plochou.

Všechny uvedené typy detektorů existují v provedení krytů pro použití v interiéru a exteriéru a dále ve variantách s přenosem po drátové sběrnici nebo bezdrátově. Obojí má své výhody i nevýhody, ovšem vývoj bezdrátových technologií již pokročil natolik, že pro většinu použití dnes již vyhoví bezdrátová technologie detektorů. Odpadá tím zdlouhavé a finančně náročnější protahování kabeláže a narušení vzhledu interiéru plastovými lištami, pokud není kabeláž stavebně zabudována do zdí. Nevýhodou potom je o něco vyšší cena detektorů a nutnost po určité době (obvykle i několik let) měnit baterie v detektorech. Není ale třeba mít obavu z opomenutí výměny baterie a ztráty funkce některého ze senzorů, protože každý z nich v pravidelných krátkých intervalech vysílá informace o svém stavu do poplachové ústředny. Tím je zajištěno, že ústředna s dostatečným předstihem informuje uživatele o tom, že je třeba některou z baterií vyměnit a také bezpečnost systému, kdy ústředna vyvolá poplach, pokud by přestala z některého z čidel dostávat pravidelný signál.

Mozkem celého zabezpečovacího zařízení objektu je poplachová ústředna. Obsahuje jednoúčelový počítač s příslušným počtem sběrnicových vstupů a případně radiovým komunikátorem pro použití bezdrátových detektorů. Poplachová ústředna je programovatelná, nastaví se do ní požadovaná reakce na signály z detektorů. Ty je možno přiřazovat do skupin s odlišnými přístupovými právy osob a jeden systém tak může nezávisle střežit několik oddělených prostorů. K ovládání ústředny slouží speciální klávesnice (obvykle s displejem), kterými je možno kromě programování provádět odjištění a zajištění objektu a může jich být připojeno několik v různých místech (vchody do budovy). Programování lze pokročile a přehledně provádět pomocí speciálního software pro PC nebo pomocí webového rozhraní v internetu. Uživatelské ovládání aktivace a deaktivace střežení prostoru je možno výrazně zjednodušit pomocí bezdrátových čipů nebo karet pouhým přiložením ke snímači, případně lze použít tzv. klíčenku, která může mít dosah až desítky metrů a může současně sloužit i jako nouzové tlačítko k přivolání pomoci.

Výstupem celé elektronické zabezpečovací signalizace může být v základním provedení venkovní siréna, která zvukově a světelně oznamuje, že v daném objektu došlo k neoprávněnému vstupu. Vzhledem k četnosti různých i alarmových zvuků vyskytujících se běžně v zastavěných oblastech však nelze spoléhat na to, že houkající siréna bude mít jakýkoliv efekt. Odradí maximálně zloděje začátečníka, každý zkušenější "narušitel" jen mávne rukou a pokračuje ve své činnosti. Podmínky se mu dají trochu zkomplikovat tím, že bude na špatně přístupném místě interiéru namontována druhá výkonná siréna, kterou bude narušitel vnímat podstatně intenzivněji a může jej od činnosti odradit. Plné účinnosti však zabezpečovací zařízení dosáhne jen tehdy, pokud je zpráva o poplachu doručena neprodleně osobě, která může účinně zasáhnout. Může to být ve většině případů majitel (správce) objektu, kterému přijde okamžitá informace na mobilní telefon a může informovat policii nebo sám zasáhnout. Druhou možností je uzavření smlouvy s vhodnou bezpečnostní agenturou a přesměrování informace přímo na její dispečink, který zajistí rychlý zásah v narušeném objektu. Pro předávání informací o neoprávněném narušení objektu lze poplachovou ústřednu vybavit GSM komunikátorem, který odesílá informaci na určené telefonní číslo prostřednictvím SMS a hlasového hovoru nebo datově na příslušný pult centrální ochrany. Taktéž lze ústřednu vybavit síťovým LAN rozhraním s možností přenosu informací a ovládání ústředny přes internet.

Kromě poplachových a požárních funkcí lze celý systém rozšířit o různé moduly výstupů, kdy s využitím dálkového přístupu dokáže ústředna programovatelně v čase nebo přímo pokynem ovládat různá zařízení v budově, jako například osvětlení, topení, klimatizaci, žaluzie a další prvky. Rozšíření o tyto možnosti nenese výrazné navýšení nákladů a je výhodné systém takto "zaměstnat".